Tádžmahal
Spisovatel indického původu zaznamenal v tomto fascinujícím díle více než milostnou historii. Dovedně zobrazil období, v němž se děj odehrává: smyslné bohatství paláce a zoufalou bídu Indie sedmnáctého století, střídavé štěstí Šáhdžahánovy vlády i často hořký konflikt mezi vyznavači různých náboženství.
Když císařovna Ardžumant, aneb Mumtáz Mahal Vyvolená paláce, zemřela, chtěl vládce Šáhdžahán nechat vystavět pomník, který by byl odrazem jeho dokonalé lásky k ní. Dvaadvacet let pracovalo dvacet tisíc lidí dnem i nocí, aby naplnili tuto panovníkovu utkvělou představu. Výsledkem byl Tádžmahal, mramorové mauzoleum zdobené zlatem, stříbrem a drahými kameny.
Působivý příběh o Tádžmahalu je v tomto románu vyprávěn ve dvou paralelních rovinách. První líčí vášnivou lásku Šáhdžahána a Ardžumant do smrti císařovny hlasy tří hlavních postav Ardžumant, Šáhdžahána a Ardžumantina nejvěrnějšího eunucha Isy. Druhá zachycuje pozdější roky Šáhdžahánovy vlády, stavbu Tádžmahalu a krvavou honbu Šáhdžahánových synů za získáním pohádkového pavího trůnu. Do vyprávění o stavbě Tádžmahalu je vpleten příběh indického řemeslníka Múrtiho poslaného k vládci, aby vytesal proslulou mramorovou zástěnu kolem Ardžumantina sarkofágu.