Světliny 2
Poutě a poutníci jsou asi věční. Víme o sobě, kam putujeme? Ve shonu, stresech a tisících požadavků se neustále někam pohybujeme, ba ženeme. Postrádáme často zastavení, ukotvení, zkonejšení. Kdybychom poznali víc sami sebe z nadhledu, z odstupu, asi jako když pozorujeme z vysoké hory lidské hemžení tam dole, rozumíme mu, ale právě si od něho chceme odpočinout, možná bychom si začali připadat jako jacísi věční poutníci. Snad bych pak i lépe rozeznali důležité od prchavého, tvořivé od plytkého. Někdy se člověk musí naučit víc mlčet a snít, aby pak mohl tím rozhodněji a moudřeji jednat. Jsou to dvě ramena jedné váhy. Kdo umí klidně putovat i s břemenem utrpení, ocení radostněji a hlouběji i nově nalezená prostředí. Je poutníkem s otevřenýma očima. Buďme jimi.
Odedávna člověk konal poutě v nejrůznějších smyslech tohoto slova, a proto i tato kniha sleduje několik nejrůznějších poutí lidstva i jedince.
(http://karelfunk.bloger.cz/Publikacni-cinnost-vydane-knihy/SVETLINY-2-PUTOVANI-K-POLEDNAM-UKAZKY)