Žebráci, šarlatáni, papežové
V esejisticky pojatých kapitolách a zároveň dílčích studiích zde anglický kulturní historik P. Burke barvitě vylíčil život společnosti renesanční a barokní Itálie. Odvážně se pokouší aplikovat specificky přizpůsobené metody sociální a kulturní antropologie na terénní výzkum minulosti. Sleduje dějiny z etnografické perspektivy, pro niž je teatrální italská společnost jako stvořená: zajímá ho například fenomén fasád, úsilí spojené s udržováním a vytvářením tváře, dobové vnímání žebráků, srovnání pohledu cizinců s domácím viděním italské kultury, jazyk používaný v různých společenských vrstvách a subkulturách, pestrá paleta dobových urážek, kulturní pozadí okázalého utrácení jako výrazu vysokého sociálního postavení, benátský karneval nebo uzdravující rituály.
Přeložil Jiří Hanke.