Epifanie věčného návratu téhož
Předložená studie se snaží o interpretaci patrně nejobtížnější myšlenky Nietzscheho filosofie myšlenky věčného návratu téhož. Práce usiluje na třech historicky stanovitelných pasážích z Nietzscheho veřejných i soukromých spisů o filosofickou tematizaci na základě metody hermeneutické fenomenologie. Věčný návrat téhož se tak ukazuje být základním ontologickým principem, který představuje Nietzscheho odpověď na základní otázku metafyziky: co je jsoucno jakožto jsoucí? Jakožto významové určení pojmu bytí je myšlenka věčného návratu téhož dále interpretována z hlediska vnitřní provázanosti bytí, času a člověka. Proto se obsáhle zohledňují konkrétní typy lidských nálad, jež mají funkci zpřístupňující zkušenosti s fenoménem věčného návratu téhož.