Škola plavčíků
Knížka Valentina Pikula je jedna z těch, které možná neuspokojí povrchního čtenáře, zato však tomu, koho zaujme, přinese četbu plnou dramatické životní pravdy i nejedno cenné poučení - nejen o životě námořníka, ale rozšíří i jeho faktické znalosti z této pro nás poněkud exotické oblasti.
Je to příběh čtrnáctiletého chlapce Savky, syna námořníka, který se po evakuaci z obleženého Leningradu přihlásí do učiliště válečného námořnictva, podstoupí těžký výcvik a projde ještě boji na konci války. Zároveň s jeho životním příběhem zachytil autor pestré osudy celého kolektivu mladých, nezralých a nezkušených lidí, které těžká válečná situace dvaačtyřicátého a třiačtyřicátého roku uvrhla přímo do nejtvrdších podmínek.
Spisovateli se podařilo podat výstižný obraz životních osudů i duševních pochodů svého hrdiny, chlapce se smyslem pro mravní odpovědnost a čestnost, díky jimž obstojí v těžkých zkouškách. Zároveň popisuje velice zajímavě a často až detailně celý průběh výuky a výcviku příštích námořních navigátorů, kormidelníků; bocmanů, jimiž se chlapci mají stát. Jestliže se v této části knihy projevuje hluboká znalost moře a námořnického života, je to jen praktický doklad hlubokého autorova proniknutí k celé látce příběhu, tedy i znalosti lidských charakterů. Na Pikulově přístupu k látce je obzvlášť cenná pravdivost, otevřenost a nevyumělkovanost, s níž líčí tvrdý válečný život, v němž se zocelují i lámou charaktery. Je to skutečně knížka, která má všechny předpoklady k tomu, aby zanechala v mladém čtenáři hluboký a trvalý dojem.