Mezi orlem a hadem
Lovit a fotografovat vzácné motýly v divoké přírodě je fascinující záliba. Člověk žije v odlehlých a pustých místech, celé týdny a měsíce se toulá po horách nebo v lesích, o mnohém se poučí, vyzkouší si své síly a zažije při tom všelijaká dobrodružství.
Procestoval jsem na výpravách za motýly velehory Střední Asie, žil u zlatokopů a lovců v jakutské tundře, toulal jsem se sibiřskou tajgou. Cestoval jsem na koni, autostopem, vrtulníkem i transsibiřským expresem, ale nejkrásnější byly toulky pěšky, kdy člověk jde celé týdny neznámou krajinou a hodinu za hodinou, den za dnem před ním vyvstávají nové obrazy panenské přírody.
V roce 1982 jsme fotografovali otakárky v ussurijaké tajze. Stovky kilometrů kolem nás byly jen bažiny, rákosové džungle, nesčíslná ramena, tůně a rozlivy řek Ussuri a Amuru. Kvetly tam červené a žluté lilie, celé houštiny omamně vonících jasmínů a nad tím poletovali modrozelení otakárci, velcí jako ptáci. Je to divoký a nespoutaný kraj, kde žiji tygři a roste zázračný ženšen, ale všechny tyhle poklady tajgy hlídají milióny komárů, muchniček a klíšťat.
Uprostřed oblaku bodajícího hmyzu jsme se každou hodinu svlékli do naha a prohlíželi se, jestli na sobě nemáme klíšťata, jejichž kousnutí má pro Evropana tragické následky. Nakonec jsme skončili s kamarádem A. Horákem v chabarovské nemocnici, kde do nás napíchali několik injekcí a trochu nás utěšili. („Úmrtnost na zdejší klišťovou encefalitidu je jen 25%. Kdybyste do čtrnácti dnů dostali horečku a bolelo vás za krkem..." - „Co máme dělat?" - „No... musíte doufat, že k tomu nedojde."
O rok později jsem se toulal v pohoří Ťan-šan a pátral po šedém a nenápadném motýlovi se vznešeným jménem Parnassius patricius uzyngyrua. Trvalo nám tři roky, než jsme ho objevili a vy fotografovali. Sedával jsem večer na staré ledovcové moréně, vařil si zelený čaj a pomalu ve mně uzrávalo přesvědčeni, že o tom všem jedou napíšu knížku...
Josef Volák, anotace ke knize