Volání džungle
V odloučenosti od světa, v džungli Západní Papuy, byla Sabine "dítětem džungle". Když v sedmnácti letech přijela do švýcarského internátu, měla pocit, jako by ji vyhnali z ráje. Od té doby pociťovala stesk po domově, touhu, která v ní byla stále palčivě živá. Po letech se vrací k Fayuům, zpátky do ráje svého dětství, aby konečně dostala odpověď na svou otázku: Kam vlastně patřím? Kdo vlastně jsem? Po příjezdu do džungle věděla, že tady je její domov. Po dlouhé době může opět sedět se svými přáteli z dětství kolem ohně, konečně zase může vést svůj dřívější život, po kterém se jí tak bolestně stýskalo. Ale země, do které se vrátila, se změnila; existence Fayuů v odloučenosti od civilizace je ohrožena, a nejen jejich, v nebezpečí je život na celé Papue. Lidé mizí a umírají. Národ zoufale bojuje o svou svobodu. Je to boj proti mocným zájmům, proti silnějšímu nepříteli, jenž má velkou převahu a nezná slitování, boj, jenž zuří už několik desetiletí a svět o něm nechce nic vědět. Jako dítě Sabine nic z toho nevnímala. A přece jí zůstala jedna vzpomínka na dobu strávenou v ráji, dnes už dávno zasutá v zapomnění. Bylo jí šest let, když viděla, jak před jejíma očima zastřelili tři muže. Nikdo o tom nikdy nemluvil. Nikdo se neptal a nikdo nedostal odpověď. Dnes je Sabine Kueglerová dospělá žena a nemůže už zavírat oči před tím, co se v Západní Papue děje. Ani nechce. Má mnoho otázek a chce na ně znát odpovědi. Na všechny. A tak se vydává na nebezpečnou cestu hledání pravdy.