Je třeba si vybrat
Čtu ji, hádám se s ní a tleskám. Její věty vyrůstají z myšlenek a ze všech pěti smyslů. Někdy jiskří. V povltavské manéži je Pavla Pečinková bílou vranou, která vzdoruje sebelikvidaci české výtvarné kritiky. (Ludmila Vachtová) Po výborech z literárních kritik Michaela Špirita a Marka Vajchra vychází jako 25. svazek Edice Revolver Revue výběr z reflexí Pavly Pečinkové. Čím je její hlas v ohlušujícím a povýtce efemérním mumraji dnešního výtvarného (pseudo )umění a úvah o něm takřka ojedinělý? Na odkaz mrtvých dokáže pohlížet skrze živé otázky, díla současníků zkoumá s vědomím nadčasových kritérií. Nenechá se mást dobovými reakcemi publika ani mediálním ohlasem; pronikavost vlastního pohledu osvědčuje mimořádným interpretačním citem pro práci osamělých běžců a solitérů, jejichž klíčový význam většině ukázala či ukáže teprve budoucnost. Erudici nepotřebuje dokládat odbornickou hantýrkou. Nad dílem se nestydí projevovat zájem o tak nepopulární hodnotu, jako je autorův charakter. Dokáže překvapivě odkrývat principy, které v českém i světovém umění nepozorovaně vládnou už víc než sto let.