Velvyslancem u Eiffelovy věže
Autor byl léta zaměstnán jako historik. Souhra okolností z konce roku 1989 jej přivedla k tomu, že si mohl zahraničně politickou činnost vyzkoušet i v praxi na ministerstvu zahraničí i jako velvyslanec v několika zemích. V této knížce se vrací se k událostem, které sehrály svou roli v česko-francouzských vztazích, zmiňuje se i o svém působení ve dvou mezinárodních organizacích se sídlem v Paříži, OECD a UNESCO. Do způsobu zpracování této knížky se nutně promítla zkušenost historika, který se neobejde bez dokumentů a jejich interpretace, ale zároveň i chuť esejisty obohatit vyprávění o příběhy z okraje historického výkladu. Je tedy tato knížka kombinací historiografické práce na základě interpretace dokumentů z vlastního archivu, doplněná osobními vzpomínkami na četná jednání, kterým byl jako velvyslanec přítomen, na setkání se zajímavými lidmi, na četné epizody, které čtenáři přiblíží oficiální i lidskou stránku diplomacie a možná rozluští i pozadí některých příběhů, které plnily stránky novin.