Měla jsem zemřít jako černá vdova
Autorka sbírala řadu let informace přímo v Čečensku. Poznala přitom z bezprostřední blízkosti každodenní život čečenských rodin. Ve své knize vypráví příběh osmnáctileté Raisy, jejích mladších sester a starších bratrů žijících v jedné vesnici poblíž Grozného. Raisa měla podle vůle svých bratrů zemřít jako černá vdova. Jako všechny čečenské ženy byla vychována k poslušnosti vůči mužům. Když si však uvědomila, kam by ji až příkazy bratrů mohly dohnat, poprvé v životě se vzepřela. Odmítla plnit požadavky zákona krevní msty, neodešla do hor jako její sestry, které podstoupily tvrdý výcvik černých vdov, pečovala o uneseného zahraničního novináře ve sklepě rodičovského domu a později se stala lehce ovladatelným nástrojem v rukou ruské armády, která ji údajně převzala do ochranné vazby, ačkoli o to dívka sama nepožádala.
Sabine Adlerová líčí všední den v této krizové oblasti a spirálu násilí, v jejímž víru ruští vojáci obětují civilní obyvatelstvo a čečenští muži posílají na smrt ženy ze svých vlastních rodin: výbuchy vlaků, kruté výslechy čečenských žen, únosy novinářů, požadavky zákona krevní msty, výcvik komanda černých vdov… Popisuje i obsazení moskevského muzikálového divadla Na Dubrovce, kde čečenští teroristé spolu s černými vdovami chladnokrevně zajali 800 rukojmí, zdlouhavě vyjednávali s ruskými představiteli i moskevskými úřady a nakonec nepřímo způsobili smrt desítek nevinných obětí.