Ležáky
Vypálení vesnice Ležáky (24. 6. 1942) stojí v zájmu české historické literatury poněkud stranou oproti výzkumu tragédie v Lidicích. Z tohoto důvodu také vznikla jmenovaná publikace. Podnět k napsání této práce dal v roce 2001 dědeček V. Kyncla, který byl jako svědek vypálení osady a mlýna přítomen. Tato kniha vznikala v průběhu autorova studia ve Spolkové republice Německo, kde měl možnost probádat nové archivní materiály. Vedle oficiálních písemných dokumentů jsou využity i výpovědi svědků, ať již českých pamětníků z okolí Ležáků, nebo německých členů gestapa a ochranné policie.
Jak napovídá název, kniha se věnuje nejen ležácké skupině odbojářů, ale samozřejmě i skupině pardubické, která poskytovala úkryty paravýsadku SILVER A. Čtenář se tak v chronologickém sledu seznámí s odbojovou činností ležácké skupiny ČENDA, o jejím napojení na chrudimské a pardubické odbojové skupiny, ale samozřejmě i o odvrácené straně české válečné společnosti místních udavačích a členech pronacistických organizací.
Závěrečná kapitola je věnována symbolu Ležáků v poválečné společnosti i zneužití jména vesnice jako nástroje komunistické propagandy.
Kniha má celkem 296 stran, z toho je téměř 50 stran barevné obrazové přílohy. Řada fotografií byla publikována nyní poprvé po více jak šedesáti šesti letech od zničení vesnice. Původní diplomová práce Ležáky - Obyčejná vesnice získala Cenu Edvarda Beneše I. stupně v roce 2007.
Publikace je věnována vzpomínce na oběti, které byly za pomoc SILVERu A zavražděny. Avšak zapomenout nesmíme ani na nacistické válečné zločince, jež vypálení vesnice zapříčinili.