Kafka na pobřeží
Kafka Tamura, nejdrsnější patnáctiletý kluk na světě, se vydává na dlouhou cestu - obrazně i doslovně vzato. Odchod z otcova domu, putování i pokus o nový život je totiž metaforou vnitřní proměny. Kafka naplňuje své prokletí: zabiješ otce, znectíš matku, zhanobíš sestru. Nedokáže se vymanit, čím víc utíká, tím je svému osudu blíž. Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr. Odejde tam, kde ho nikdo nezná a ani nezkoumá, odkud se vzal...
Román patří do autorovy fantastické tvorby; v mnohavrstevnaté próze se střídají vypravěčské styly: strohý popis přeroste v detektivku, pátrání po kočce vyústí v horor, prolínání souběžně existujících světů se blíží surrealistické metodě. V bezbřehé fantazii lze i výlet kamsi mimo realitu přijmout jako běžnou věc. Neexistují hranice, dávno víme, že lze vstoupit za zrcadlo. Spolu s tím je tu i další rozměr - existenciální úzkost, strach z vlastního nitra či osudu, pocit opuštěnosti a nemožnosti najít tu druhou půli sebe sama, od níž jsme kdysi byli odděleni...
Kafka na pobřeží je v tomto směru mistrovským dílem.