Černí baroni
To, že napíši Černé barony, jsem věděl už při výkonu vojenské prezenční služby v Nepomuku a přilehlých pracovištích. jenže pustit se do rozsáhlejšího díla jsem si ještě netroufal. Teprve v roce 1963 jsem napsal prvních 120 stránek. Četlo je několik mých přátel, kteří mě označili za sebevraha a prohlásili, že "tohle" nevyjde ani za sto let.....Knížka vyšla bez mého vědomí v zahraničí, u nás byla opisována, fotografována a jinak rozmnožována. Veksláci ji prodávali na černém trhu. Z knihoven byla ukradena dřív, než mohla být stažena z oběhu. Mezi lidmi koloval i třetí díl, který jsme nenapsal. Vydal ho v Curychu nějaký podníkavý hostinský, ale mnoho lidí zřejmě neošálil. Dokonce ani podezíravé orgány v Československu. Nyní v Mladé frontě vycházejí Černí baroni kompletní. Franta Voňavka, kapitán Ořech ani mnozí jiní si je už nepřečtou. Snad pobaví alespoň jejich potomky. (Miloslav Švandrlík, 1991)