Italské renesanční novely

75%

Adolf Felix

beletrie

přidáno: 21.11.2008

podobné

Zlatým věkem italské novely je století čtrnácté a patnácté. Tehdy vzniká onen nepřeberný poklad námětů a situací, který byl dlouho zásobárnou evropské literatury. Náš výbor, dosud nejširší, jaký kdy v Čechách vyšel, snaží se být solidním a zábavným průvodcem po tomto bludišti. Největší mistr a autorita oboru, Giovanni Boccaccio, tu chybí. Ale za to jsou tu zahrnuti všichni jeho významnější pokračovatelé a žáci včetně nejdůležitější anonymní sbírky, která mu předcházela. Ovšem byl by hrubý omyl připisovat tu úrodu povídek jenom vlivu Boccacciovu: odpovídá rázu a zálibám tehdejší italské společnosti. Umění zábavně vyprávět patřilo nejen k povinnostem dokonalého kavalíra, ale i k výzbroji obratného kupce a úspěšného kazatele. Novela byla kratochvilné čtení, něco jako dnešní detektivky nebo anekdoty. Vedle milostně dobrodružných příběhů nešťastných lásek a důvtipných nevěr, střídavě dojemných a bujně nevázaných, jsou proto nejoblíbenější vyprávění o vtipných výrocích a činech slavných osob, o napálených hlupácích a zejména o šprýmech, které si navzájem rádi prováděli staří Florenťané. S postupujícím letopočtem novela původně spíš suchá, hbitá, soustředěná na zápletku a nečekanou pointu zvolňuje tempo, nabývá mravoučného patosu, který v sousedství lechtivých podrobností zní poněkud dutě, a stává se víc a více fantastickou hrou, kde prvku překvapení ustupuje pravděpodobnost charakteru a realita života.