Prosté motivy

Nejsem jistá, jestli zdejší je zdejší anotace obstojná. Nebudu se zaobírat tím, že poezie není deník. To už bych se příliš opakovala. Jde mi spíš o tu charakteristiku ročních období. Opravdu znamená zima smrt? Vždyť letmo se smrt objevuje už v jarním oddílu a hned první báseň oddílu letního je o smrti. Ono není úplně zcestné psát, že jaro znamená mládí, atd. Tady se Neruda od konvencí moc neodklonil, ale podle mě je důležité zmínt, že tato období roku i života jsou nahlížena z pozice starce očekávajícího smrt, do níž je lyrický subjekt stylizován.

Na počátku jarního oddílu je zřetelný motiv roztávání stařeckého cynismu, později se k němu přidává reflexe dívčího mládí, dívčích lásek, lásek k mladým dívkám (to vrcholí v oddílu letním, kde je ale do kontrastu k lásce k mladým dívkám postaveno stáří a smrt - ale to nemusí být nutně nijak depresivní: například báseň XI. je vysloveně hravá).
Některé básně (hlavně ty, jež se týkají spíše přírody) jsou založené na rozvíjení jedné personifikace. Například báseň VI. Letní, nebo úvodní básně k oddílu Podzimní a Zimní.
(I. podzimní báseň svým hravým vyzněním a způsobem přiřknutí lidských vlastností přírodním dějům připomíná lidovou pohádku.)

Už jsem zmínila motiv smrti, který prostupuje celou sbírkou. Nabízí se možnost, že smrt přijde v poslední básni, ale i tam je pouze zmíněná a očekávaná. Ani tady nepřichází. Toto zmařené očekávání (spíše lyrického subjektu než čtenáře) je tečkou, která přidává intenzitu nahořklému vyznění sbírky a zároveň, protože nezakončuje zimu smrtí, naznačuje nevyhnutelnou cykličnost.