Hodina anatomie

Hodina anatomie se mi od Philipa Rotha četla asi nejlépe, ovšem po celou dobu mi paradoxně připadala z mnou dosud přečtených knih od tohoto spisovatele nejslabší. Román není tak hluboký jako Lidská skvrna, není tak vtipný jako Portnoyův komplex a ani tak faktograficky dokonalá jako Spiknutí proti Americe. Přesto si urdžuje standard jednoho z nejoceňovanějších postmoderních spiovatelů. Avšak častokrát jsem měl pocit, že by Hodina anatomie spíše slušela bibliografii Saula Bellowa než Philipa Rotha, ale to bude asi zvoleným tématem. Tvůrčí krize a snaha o změnu lidského údělu je totiž parketa právě Saula Bellowa. Fakt, že by se při čtení dal zaměnit autor je důkazem, že se Roth tohoto tématu zhostil opravdu skvěle, protože především Bellow je machr na popsání krize středního věku a krize spisovatelské. Hodina anatmie, i když se to zpočátku nezdá, je varováním pro všechny pisálky před spisovatelským řemeslem. Právě slovo "řemeslo" je hodně důležité, protože dle Rotha, odborníka na slovo vzatého, je spisovatelské povolání stejně namáhavé a zničující jako povolání tesaře, hostinského, metodika asistenčních služeb nebo lékaře. Právě o poslední zmíněné profesi se sám hrdina románu, tedy Philipovo alterego, přesvědčil. Každý to halt v profesním životě máme těžké a spisovatelé rozhodně nejsou výjimkou.