Beatrice a Vergilius

Velké téma! Obsáhnout ho do důsledku, ale nijak nudně a obšírně, dá spoustu práce. Vůbec se Yannovi nedivím, že pouhých 150 stran psal devět let. Když si celou knihu zpětně prolétnu, tak jsem se o holocaustu vlastně nic nedozvěděl, ale mám z celých těch událostí v sobě děsivější pocit než z hodin dějepisu, filmů nebo návštěv z koncentračních táborů. V knize je hodně citelný nevyslovený, nenápadný a stupňující se děs. Je tam hrůza, která se Vám nejdříve pomalu zarývá do mysli, ale po přečtení celé knihy o tom moc nechcete mluvit. Možná, že to je právě to "opravdové psaní". Není důležité vše správně a široce vysvětlit, ale zanechat v čtenáři ten správný pocit. Nebo lépe, pocit, který cítí lidé v podobných situacích. Příěch mi po celou dobu přišel kostrbatější či těžkopádnější než bych od Martela čekal, ale jak jsem říkal, to v tomhle případě není vůbec důležité. I když jsem byl 99% knihy spíše zklamaný, jsem po poslední stránce příjemě překvapený. To je asi to, co dělá z Martela vynikajícího spisovatele. Jak po přečtení Pí a jeho život, tak po přečtení Beatrice a Vergilius mám v sobě totožný pocit absolutního úžasu a šoku.