knihi.cz
...nevíte co číst? Poradíme!
knihy autoři čtenáři diskuze
10
hodnoceno 3

Obálka knihy Nebe nemá dno

Hana Andronikova

kategorie beletrie
přidáno přidáno: 20.02.2011

Hana Andronikova debutovala románem Zvuk slunečních hodin, za nějž získala Literární cenu Knižního klubu a následně ocenění Magnesia Litera – román byl rovněž přeložen do několika jazyků. Po povídkovém souboru Srdce na udici se na několik let autorsky odmlčela. Na literární scénu se vrací opět románem, který se však radikálně liší od předchozí tvorby. Jde o intimní, autobiograficky laděnou zpověď, v níž se hrdinka vyrovnává se dvěma zásadními zlomy v životě: se smrtí otce a s vlastní smrtelnou chorobou. Próza se odehrává na třech místech zeměkoule – v jihoamerickém pralese, v USA a v Čechách. Andronikova nesentimentálním, autentickým způsobem reflektuje ztrátu jako nezbytnou součást života a sama se vyrovnává s možností vlastního konce tím, že jej bez výhrad přijímá.
Kde koupit knihu Nebe nemá dno?
v e-shopech
od
(Zdroj: Heureka.cz)

Série: Česká řada (20.)
Počet stran: 296

zapln-lightdalší knihy autora Hana Andronikova
zapln-lightantikvariát
Žádná nabídka k prodeji. Chcete knihu prodat? Přidejte novou nabídku!
Sháníte tento titul? Vložte novou poptávku!
Sháníte tu to knihu? Chcete ji prodat? Zaregistrujte se a vložte svůj inzerát!
zapln-lightkomentáře a hodnocení knihy Nebe nemá dno
Saturnin (84%)
přidáno přidáno: 03.08.2011 - 22:10
předně bych chtěl upozornit na spíše technickou věc. Ta knížka nemá velká písmena, člověk na ně zvyklý si pořád říká "něco je tady špatně". A to je jen jeden z mála důvodů, proč můj dojem z ní bezprostředně po přečtení je, že je "divná".
Líbí se mi jak je kosmopolitní, nelíbí se mi jak navádí lidi s rakovinou, aby se neléčili a odjeli do pralesa. Líbí se mi jak ukazuje, že když to udělají, stejně málem umřou. Nelíbí se mi drogy. Líbí se mi, že je tam nesmírná svoboda, nutí mě respektovat rozhodnutí jedince o jeho životě, i kdyby měl umřít. Nelíbí se mi, že je dost sobecká (a té sobeckosti je tam opravdu hodně -amo nezlob se, ale já ji tam vidím), protože má rodinu a přátele, které musí bolet, že volí dobrovolnou (skoro) jistou smrt. Líbí se mi, že vlastně mezi životem a smrtí nakonec nenachází hranici. Nelíbí se mi sprosťárny. Líbí se mi, že je to tak, jak by to v běžném životě člověk řekl taky.
A to, že kolem jsou zvířata, světlo a vlny a indiáni a hadi vystupující z jezera, tomu rozumím, protože na takové věci věřím.
ppavlina (20%)
přidáno přidáno: 04.02.2012 - 22:14
Po Zvuku slunečních hodin jsem se velmi těšila, bohužel zklamání. Čte se velmi ztěžka, dialogy mi přišly nejasné, co kdo říká, bez velkých písmen, proč? Aby byla kniha zajímavější? Pro mě důvod ji odložit.
Anicka (90%)
přidáno přidáno: 29.10.2012 - 21:42
Text plyne jak řeka. Zážitky, myšlenky, dopisy, obavy, sny, úvahy... všechno se přirozeně prolíná. Chvílemi spíš poezie než próza. Při čtení jsem na sebe nechávala slova působit a jen se rochnila v pocitech a dojmech, které přicházely. Slova často rezonovala s mým vnitřním nastavením. Stručně řečeno silný čtenářský zážitek - umocněný vědomím, že knížka je silně autobiografická.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2006-2018 | RSS: novinky, nové knihy, komentáře, diskuze, diskuzní fórum, citace, koupelnový nábytek