Zákony křiklounství a řvounství

Inesa Trojovská, Jan Dietrich Dvorský

beletrie

přidáno: 08.01.2011

Jan Dietrich Dvorský se proslavil jako Parsifal Imanuel, autor nejdůležitější knihy tisíciletí s názvem Syn ; člověka - Mesiášovo živé Slovo k všenápravě světa, kterou vydal vlastním nákladem v roce 1990 a která se stala "biblí" jeho sekty. Málokdo ale ví, že Dvorský napsal ještě dvě další knihy. V roce 1991 mu vyšla útlá brožura Pyj v jasném světle aneb Malá cvičebnice pravdy v sexu a před několika dny se na trhu objevil Dvorského humoristický román Zákony křiklounství a řvounství (rukopis ovšem pochází z roku 1989).

Více než klasickým románem by se Zákony křiklounství a řvounství daly nazvat sbírkou povídek, které jsou sjednoceny dvěma ústředními postavami celé knihy, otcem a synem Červencovými. Červenec senior je hrdinou v pravém slova smyslu literárně barvitým, který prostřednictvím vlastních zážitků, názorů a "veselých historek" ze života dokáže čtenáře zaujmout a hlavně pobavit. Červenec jr. je postavou rozporuplnou a nevyhraněnou, postavou se silnými autobiografickými rysy svého tvůrce. Mladý Červenec rovná se rozpolcený, nikým nepochopený intelektuál s nevyjasněným světonázorem, který neví, má-li jeho pozemské bytí vůbec nějaký smysl... Své nekonečné vnitřní tápání řeší alkoholem, sexem, zhýrale bezcílným poflakováním - tedy stejnými způsoby, jak se svého času vyrovnával se světem i sám Jan Dvorský. Stačí porovnat některé pasáže ze Syna člověka s určitými pasážemi Zákonů křiklounství a řvounství a je jasné, že jde o téhož člověka.

Rozdíl mezi těmito dvěma texty ale přece jen existuje. Syn člověka je jednoznačně kniha plná Dvorského hysterických mesiášských ambicí a touhy po nápravě lidstva. V Zákonech křiklounství a řvounství se autor ještě snaží věnovat především literatuře a i když zde jisté náznaky pozdějšího spasitelství také probleskují, většinou v míře únosné. Nutno uznat, že Jan Dvorský rozhodně není mužem bez talentu, jeho psaní má své kouzlo, povídky umí vtipně, nečekaně a bez křečovitého úsilí vypointovat,kniha nenudí,spíše potěší. Zákony křiklounství a řvounství v kontextu současné české literatury rozhodně nepatří k tomu nejhoršímu, čeho se čtenářům od našich literátů dostává. A možná, že kdyby Dvorský zůstal u psaní knih, mohl to dokonce dotáhnout dál, než do role policií hledaného mesiáše.