Jak to vidí Václav Cílek

Téměř by se chtělo říct, že úvahám V. C. je zde poskytnuto málo prostoru, občas se nelze ubránit pocitu, že se jedná toliko o střepy, jakési úvahy na půli cesty (nicméně tato esejovitá, "rozdrobená" struktura je pro Cílka typická - viz např. Orfeus, Krajiny vnitřní a vnější, Makom, kniha míst nebo Dýchat s ptáky). Nicméně i v nich lze nalézt onu lákavou a neobvyklou syntézu postřehů z různých oborů, časů a prostor matičky Země vytvářejících myšlenkový konglomerát, ve kterém jsou si rovny Egypt a Polabí, barokní krajina a středověcí poutníci a tak podobně. Poměrně zábavně zde pak působí, když je V. C. nezávisle několika moderátory tázán na stejnou otázku (co dělal geolog s egyptology a archology v poušti?) a pokaždé odpovídá poněkud jiným způsobem. Lze to samozřejmě vidět jako důkaz rétorického umění (ono asi není zas až tolik jedinců, kteří by dokázali na nějaké téma vykládat věcně, smysluplně, zajímavě a hlavně bez přípravy třeba půl hodiny) a i autor v předmluvě uvádí, že rozhlas je jedno z mála médií (ne-li jediné), kde je ještě umožněno řečnické umění využívat naplno, bez "rušivých kulis TV studií". Nuže, chvála krásným řečem zpatra, jen je otázka, zda se vytištěním neporuší "rétorické kouzlo". To ať zváží laskavý čtenář sám.