|
16
 4 |
|
 |
Jan Balabán beletrie přidáno: 26.07.2010Smrt zpozorní naše životy. Ústřední událostí posledního románu Jana Balabána je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem je ovšem náročné hledání života. Neboť ten se ve své hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu vynaleznout. Všichni jsme v jistém smyslu podobni postavám z toho podivuhodného, přelévavého příběhu Jana Balabána, plného rozhovorů a samomluv i tich. Příběhu, ve kterém se hledá pravda a nachází opravdovost. Všichni se v našem vezdejším ubývání snažíme zjistit něco o podstatě skutečnosti, nebo alespoň u něčeho podstatného chvíli být. Téměř to nejde, neb víme ukrutně málo. Naše mysl je zahlcena otázkami a pochybami, nedůvěrou a nevírou, nervozitou a agresí. Energie je vyplýtvána na slepý každodenní provoz. Slova se vzepřela potměšilou nepřesností, ruce jsou krátké... Kde koupit knihu Zeptej se táty? Počet stran: 192
|
další knihy autora Jan Balabán
7edm 2005 (69%), Černý beran (81%), Jsme tady (89%), Kudy šel anděl (92%), Možná že odcházíme (85%), Možná, že odcházíme (80%), Povídky, Povídky - I. svazek (60%), Prázdniny (84%), Publicistika a hry (87%), Romány a novely, Středověk
antikvariátŽádná nabídka k prodeji. Chcete knihu prodat? Přidejte novou nabídku!
Sháníte tento titul? Vložte novou poptávku!
Sháníte tu to knihu? Chcete ji prodat? Zaregistrujte se a vložte svůj inzerát!
komentáře a hodnocení knihy Zeptej se tátyjanadamek1963 (100%)
přidáno: 10.11.2010 - 20:32Přečetl jsem za 2 dny
Poslední kniha mého oblíbence, který zemřel letos 23.4. Vyprávění o smrti Janova tatínka, tak jak ji viděl on a jeho sourozenci ( bratr a sestra), maminka a přátelé táty. Knížku jsem četl s tužkou v ruce a podtrhával si výroky, které mne vzaly za srdce: Lesy se milují, voskované jazyky, bojíme se strachu, ne světa, bezpečí v rukách ženy, úzkost je jen jedna,smrtozeniny, příběh soucitný nebo bezcitný, nikdy se neptej komu zvoní hrana, zvoní tobě ...
Dávám velkou smutnou jedničku
Poslední kniha mého oblíbence, který zemřel letos 23.4. Vyprávění o smrti Janova tatínka, tak jak ji viděl on a jeho sourozenci ( bratr a sestra), maminka a přátelé táty. Knížku jsem četl s tužkou v ruce a podtrhával si výroky, které mne vzaly za srdce: Lesy se milují, voskované jazyky, bojíme se strachu, ne světa, bezpečí v rukách ženy, úzkost je jen jedna,smrtozeniny, příběh soucitný nebo bezcitný, nikdy se neptej komu zvoní hrana, zvoní tobě ...
Dávám velkou smutnou jedničku
banter (70%)
přidáno: 02.05.2011 - 18:19Nebylo to špatné, ale více docení asi lidé s podobnou životní zkušeností.
panjan (75%)
přidáno: 26.06.2011 - 08:04Psáno nádherným jazykem, plným metafor aniž by toto nějak ubíralo čtivosti knihy. Na to že je to o smrti, což není téma z nejpříjemnějších, dávám celkem vysoké hodnocení, ale přečtu si to zřejmě někdy ještě jednou, až mi to bude mít více co říci.
blimba (98%)
přidáno: 06.11.2012 - 21:23Co napsat jiného než bylo psáno výše. Myslím si, že tahle kniha má hodně co říci i těm, kteří zkušenost se smrtí zrovna neprožívají. Dá se z ní vzít i mnoho dalšího.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.