Slovník floskulí 2 (Další várka slovního smogu: paslova, pavazby, pamyšlenky)

U prvního Slovníku mi nebylo úplně jasné, jestli Just chtěl napsat jazykovědný komentář, sbírku fejetonů nebo spíš pod rouškou jazykového purismu tepat společenské jevy. Tenhle problém u druhého dílu díky dlouhé předmluvě odpadá a Just otevřeně říká, že jeho „Floskule“ jsou subjektivním výběrem vyprázdněných klišé, která ho vytáčejí. Vady, kterou u prvního dílu považuji za tu opravdu zásadní, se ale Just ani tady nezbavil: pořád píše tak, jako by mu čtenář mohl vidět do hlavy a jako by bylo i bez vysvětlení samozřejmé, co mu na konkrétním vyjádření vadí a kam těmi početnými citacemi míří. Justovu práci „nicméně“ i přes mně nelibé směšování jazykové kritiky s osobními politickými názory i tak oceňuju, protože oba Slovníky „v drtivé většině“ „chytře“ „mapují“ tu jazykovou „scénu“, kde se to bezobsažnými pentličkami hemží tak, až z toho člověku jde „mráz po zádech“. A vy to dobře víte!