Bitva

Na Steibecka je v tom trochu moc politiky a filozofie. Vzdaluje se to onomu přímému a bezprostřednímu stylu Hroznů hněvu. V doslovu jsem se dočetl, že právě Bitva má být klíčem k úplnému pochopení Hroznů hněvu. Pokud je opravdu takhle, tak bych nejraději Bitvu nečetl. Nicméně je to dílko kvalitní a poměrně čtivé, akorát syrová existence člověka s jeho každodenními problémy je zde viděna přes mlhavý závoj politiky a jaksi zprostředkovaně, což není autorovým zvykem a trochu mi to vadilo.

Z této knihy mám opravdu smíšené pocity. Na jednu stranu se Bitva dá brát jako povedená agitace pro vstup do komunistické strany, na druhou jako neméně povedené varování před jakýmkoli extrémem politické či společenské myšlenky. Z tohoto pohledu vyniká především jednání jedinců, kteří ač mají ušlechtilé zájmy, musí využít i těch nejnižších prostředků pro prosazení své myšlenky. Takových situací je v knize několik a člověku z toho není dvakrát dobře. Zajímavé je i to, že sice „štváči“ prosazují zrušení třídních rozdílů a vládu lidí, ovšem o všech důležitých věcech rozhodují jen vyvolení. Ostatní jsou bráni za obětní beránky a jen tupou masu, která zaplatí svým životem za prosazení dlouhodobých cílů. Z tohoto pohledu koukám na knihu radši, jelikož se podobným způsobem dělají všechny revoluce a komunismus je zde uveden jako příklad. Z toho agitačního pohledu je kniha horší. Především první stránky, kde jsou komunisté vykresleni jako rovní, ochotní a hodní, mě opravdu štvala a téměř už jsem chtěl knihu odložit. Připadalo mi to jako publikace Práce zpívá, jen šlo o prózu. Z této pózy sice John Steinbeck upustil, avšak na konci se k ní opět vrátil. Buď jak buď, organizace estabilishmentu a jejich metody, což už bylo naznačeno v Hroznech hněvu, je uvěřitelná a rozhodně pravdivá. V zásadě se nic nezměnilo a vykořisťování funguje pořád stejně, jen je vše konáno mazaněji a nepřehledněji. Proto může být kniha brána i po více než sedmdesáti letech jako stále aktuální. Narozdíl od Hroznů hněvu je Bitva drsnější a Steinbeck zde nešetří morbidními a zlými scénami. Sice Hrozny hněvu hodnotím o několik příček výš, ovšem i Bitva stojí za přečtení.