Bílej kůň, žlutej drak

Definitivní důkaz, že knihu dělá v očích korektní pokrytecké elity nikoli literární řemeslo, ale téma a v tomto případě národnost „autorky“. Je zajímavé, jak neschopnost napsat jazykově zajímavou větu, složitější souvětí nebo jenom odstavec delší jednoho řádku lze interpretovat jako „úsporné a obratné vyjadřování“. I sebemrskači, kteří jsou ochotni odhlédnout od toho, že v antirasistické knize plné banálních mouder není jediná kladná postava slušného Čecha, budou mít potíže přehlížet, že Cempírek naprosto nezvládá základní požadavky na psaní, není schopen vytvořit postavu naivní osmnáctileté holky tak, aby nebylo na první pohled jasné, že za ni mluví protřelý čtyřicetiletý chlap, nicméně i přes naprostý nedostatek talentu mi Cempírek kvůli odhalení donebevolajícího pokrytectví poroty Knižního klubu zůstává nadále sympatický.

Z textu bylo jasně patrný, že by to nenapsala mladá dívka, nýbrž chlap. A v některých částech jsem pocítila i lehké zesměšnění Vietnamců. Bylo to krátký, dalo se to rychle přečíst, naštěstí.

Mně se kniha moc líbila. Nahlédla jsem do zvyků u nás žijící menšiny a připomněla si,jak dokáží být někteří lidé xenofobní. Velmi zajímavé čtení a je mi zcela jedno,zda to psal muž,či žena.

Mě se kniha četla taky dobře, svižně a byla to fajn odpočinková věc.