Hráč

Přečteno jedním dechem, rozhodně nečekejte žádnou "nudnou klasiku". Dostojevskij vylíčil hráčskou vášeň opravdu úžasně, kniha má mnoho co říct i dnešnímu čtenáři. Děj postupuje velmi rychle kupředu a tentokrát je trochu upřednostněn před psychologií postav. Trochu mě mrzí, že jsem nepochopil hlavní motivaci hrdiny, ale i když mi jeho jednání občas připadalo podivné, Dostojevskij to dokázal napsat tak, že jste to prostě vzali. Skvělé, úžasné, kousek od dokonalosti.

Trochu zklamaná očekávání. Četl jsem dostojevského romány které měly 500 stran, často i více a ty byly vcelku všechny čtivé. Takže od tohoto románu, který měl slabých 185 stran malého formátu, jsem čekal, že to bude záležitost pár dnů a těšil jsem se na to, prostě taková jednohubka. Ale kupodivu jsem se do toho nemohl vůbec začíst, začátek jen samé pletichaření, přetvářky a hry. Tak dlouho jem se snažil překousnout onen začátek, až jsem ztratil přehled o vztaích a situacích. Od poloviny až ke konci, od příjezdu babičky, to už bylo lepší, ale nepochopil jsem jaksi hlavní myšlenku tohoto díla, takové zmatečné.