Spasení těla

Anotace k tomuto dílu je naprosto pravdivá, jedná se o soubor úvah nad vztahy moc-nemoc-společnost, o minulosti, přítomnosti a budoucnosti těchto vztahů se základem mezi lidmi a přesahem k "nižším" živočichům (či obráceně - ostatně tyhle relativizace se zdají být velmi častým nástrojem specifického Komárkova přístupu - soudě tedy podle této zatím přečtené publikace). Není však úplná, neboť kromě výše zmíněného se navíc jedná o "učebnici par excellence" vědeckého, leč velmi civilního a rozhodně ne suchopárného výkladu. Je to velmi jednoduché - stačí mít načteno několik desítek tisíc knih, být velmi schopný spisovatel a hlavně mít nadhled. U tohohle gejzíru vtipných dovětků, neuvěřitelných přesahů a přeskoků v prostoru, čase a živočišných či rostlinných druzích (poznámka v předmluvě o Číně i Antice v jedné větě rozhodně nelže, naopak hybridizace faktů z naprosto různých oblastí je zde vpodstatě signifikantní. Nelze si zde odpustit poznámku, že občas jsou ty oblasti až tak vzdálené, že je těžko rozlišit, jestli je autor geniální nebo se blíží k hranicím demagogie. Ale rozhodně nechci napadat fundamentální myšlenkové konstrukty tohoto díla.) se prostě nebudete nudit a hlavně nebudete mít pocit, že čtete "jen" rešerši.
Nevím proč, ale napadá mě srovnání s Michelem Foucaultem (který je ve Spasení těla rovněž zmiňován - jak překvapivé!), konkrétně Dějinami šílenství. Co se faktografické stránky týče není mezi nimi zásadnějšího rozdílu, obě jsou precizními rešeršemi, ale po stránce stylistické bych zde jako jednoznačného vítěže volil Komárka.