Spolčení hlupců

Fantastické!Vřele coporučuji!

"masitý balón jeho hlavy obepínala lovecká čapka..." :)))))

Vážený mongoloide? Leviho 3/4 kalhoty a Šuměnka dr. Nutta :)

Výborná kniha.

Skvělá kniha, ale hlavní hrdina mě fakt vytáčel... :)

naprosto dokonalá kniha!
a taky úžasnej překlad. nemám co dodat :D

Klasika mezi humoristickými romány, moc se mi líbila :)

Takže. Spolčení hlupců je PODLE MÉHO názoru jedna z nejpřeceňovanějších knížek, jaké se mi kdy dostaly pod ruku. Neříkám, že to místy nebylo úsměvné, ale opravdu zasmát se mi povedlo snad jednou. Stále jsem čekal, kdy se začnu tak královsky bavit, jak jsem čekal (z reakcí lidí, kteří ji četli). Nestalo se tak.

U téhle knížky jsem se nasmála zatím nejvíce. A to je co říct :)

Tahle kniha nemá chybu :) Moc jsem se u ní nasmála

Kniha mě byla doporučena , ale tento druh humoru mě nijak neoslovil. Na celé knize se mi líbil nejvíc její název. Ten je naprosto výstižný.

Vynikající. Spolužačka byla velmi dotčená 'vulgaritou' obsaženou v utahování si z hlavní postavy. Já tam místo vulgarity vidím záměr, vysmávání se sobě, své matce, svým vztahům, nepovedeným pokusům něco vydat ale hlavně světu. Vynikající, jak se všechny ty příběhy nakonec spojí. A vše to začalo jedním nepovedeným couváním v autě..

Tak vtipné to bylo, o tom žádná. Že by mě to však nějak nadchlo, to se říci nedá. Až na Guse Levyho jsem neměl rád žádnou z postav, samej mongoloid a kretén :). Jestli si chce někdo oddychnout a posmát se bez velkého přemýšlení, tak vřele doporučuji.

Naprosto vynikající, zábavné. Perfektně vystižené charaktery; hlavní hrdina je magor, který nemá v literatuře obdoby:-)) A ostatní postavy jsou taky unikátní. Příběh je možná trochu překombinovaný, ale u satirického románu se to dá odpustit.

Souhlasím zhruba s CocoBounty, ale ještě bych do seznamu oblíbených přidal Burma Jonese. Ten píše :oD

Nakolik byla kniha oduševnělá, to si již nepamatuji. Nicméně jedna z mála knih, při které jsem se smíchy válel po zemi. A to se počítá :-)

Kniha mě bavila, ale nedostala mě takovým způsobem, abych se smíchy válel po zemi. Určitě to bylo vtipné, ale mně ten humor nepřipadal tak briskní. I přesto, že mi styl humoru úplně nesedl, neměl jsem problém knihu dočíst, protože je psána parádním slohem, je zajímavá a i provázaný příběh nenudí.

Výborně napsané a výborně přeložené. Nedivím se, že Toole dostal za Spolčení hlupců Pulitzerovu cenu v 1981. Toto dílo , částečně inspirované vlastními skušenostmi, napsal už v roce 1967 a poté, co ho vydavatelství odmítlo spáchal sebevraždu. Publikaci dosáhla až jeho matka v r. 1980. Nechť mu je země lehká.

No, nebýt to "povinná klasika", tak bych knihu zřejmě tak v polovině odložil. Bohužel nežiji v New Orleans počátku 60-tých let, abych dostatečně porozuměl kontextu doby, kterou Toole satiricky tepe, ani tamtéž na počátku 80-let, kdy začala být tato satira oceňována. Pro mne tak zůstáva jen velmi laciný a vulgární humor, absurdní postavy bez nějakého vnitřního vývoje a trochu lopotná snaha parodovat v jedné knize celou americkou společnost. No, jsem rád, že to mám za sebou...