Posloucháte při čtení rádi hudbu? Já mám ráda třeba nějakou soundtrackovou. A stává se vám, že se vám obě díla propojí tak, že kdykoli slyšíte hudbu vybaví se vám knížka??

Ne, já když čtu, potřebuju ticho. Někdy si hudbu jako pozadí taky pouštím, ale nikdy ne při čtení. Buď bych hudbu vůbec nevnímal, nebo by mě dokonce rušila. Ale slyšel jsem, že muži se dokážou pořádně soustředit jen na jednu věc a ženy na dvě i víc.

Možná to tak je, ale u té hudby to spíš záleží, jestli mi to sedí k davému titulu a taky na náladě. Než poslouchat v autobuse nějaké kecy, radši si dám do uší sluchátka. Ale to až v poslední době, dřív jsem to taky nesnesla.

Mně hudba taky v naprosté většině případů ruší (a jsem žena ;). Záměrně si ji nepouštím, ale popravdě - z minulosti mám pár takových nesmazatelných spojení. Nebo přinejmenším jedno. Měli jsme s bráchou společný pokoj, já si četla a on měl puštěné Olympiky. Takže s dívčím románkem o Zlatce od Věry Řeháčkové se smutnou scénou smrti Kryštofa mám spojený Slzy tvý mámy... :)

Hudba mi ke knize nevadí, ale moc často si ji ke čtení nepouštim. Z vlastní zkušenosti vím, že se na to dá zvyknout. Dříve jsem se nedokázal soustředit při hudbě ani na učení ani na čtení, ale pak přišel internát, kolej, spolubydlící a zvykl jsem si soustředit se na knihu i za hrajícího radia nebo hudby.

U mě je to spíš otázkou knihy. Pokud je děj zamotaný a potřebuju se soustředit na postavy a dění tak abych pochopila obsah a neztratila se, potřebuju ticho. Když čtu lehčí knihu, spíš úvahovou, hudba nebo i puštěná televize mi nevadí.

U mě je to zase dáno tím, jestli rozumím textu písničky. Pokud je jen instrumentální nebo v jazycích, kterým nerozumím, nevadí mi.

Monster super věc je to. Já mám spoustu songů, co jsou nějak spojený s knihou a nejen s ní ale i s náladou. Vážně to funguje. Ale samozřejmě nejraději ke čtení mám hudbu bez textu, soundtrack není špatná volba, já volím třeba The Eclipse nebo Apocalypticu.