Když si pročítám komentáře ke knihám, zaráží mě, jak má každý čtenář nastavená procenta hodnocení. Třeba takových 80%. Pro mě osobně je to už dost vysoké hodnocení, ostatně nad 50% beru, že se mi kniha aspoň v něčem trošku líbila. Ale narazila jsem tu na komentáře ve stylu "nelíbilo, nuda" a k tomu 80%. Podle čeho dáváte procenta? A kolik nejmíň jste dali?

Špatné knihy obvykle nečtu tak dlouho, abych je mohl hodnotit. Nejméň u mě dostal Harry Trottel (20%), Korán (to by se ale možná nemělo počítat) a Pan kaplan (40%). Těch špatných znám spoustu, ale dnes už je nečtu a tím pádem nehodnotím. 80% je už u mě fakt dobrá knížka u které jsme se bavil, 90 to už jsou ty výborné a 95 jsou nejlepší knížky co jsem kdy četl. Do 50 to prostě ještě jde, ale jak říkám, moc takových dnes nečtu :) (nemám čas ztrácet čas s kdejakou kravinou).

upřímně řečeno mám pocit, že hodnotit knihy na procenta je ignorantství. považuju to za relevantní, třeba když hodnotím, který Chandler se mi líbil víc, ale když se dostanu k Dostojevskému, musím nevyhnutelně hodnotit pouze mé čtení, tu fasetu, se kterou jsem se setkal já, samozřejmě je třeba hodnotit, kritizovat, ale nějaká procenta už jsou dosti problematická. hodnotit procentuálně literární kvalitu Koránu je největší blbost, co jsem za poslední léta svého života viděl.

Já to nevnímám tak, že hodnotím literární kvalitu toho kterého díla. Ostatně, co to je vůbec tahle literární kvalita?! Dávám tím jen najevo svoje osobní subjektivní hodnocení. Jak se mi knížka líbila. Pod padesát asi nedávám (i když si nejsem stoprocentně jistá ;-), jestli už jsem tu míň než pade použila), třeba knížka s šedesáti procenty je pro mě už spíš podprůměr - ale jde samozřejmě jen o moje hodnocení. Záleží jak si to člověk nastaví na začátku s prvními pár knihami a jak si na to zvykne. Není to žádný jednotný hodnotící systém, který by všichni požívali stejně...

Neřídím se v žádném případě při výběru knih ke čtení tím, kolik tu má průměrných procent. Možná leda podle toho, kolik má procent u konkrétního čtenáře, s nímž se třeba na oblíbenosti knih celkem shodnu.

Mně se tohle hodnocení líbí. Pod 60% teď už dávám málokdy, protože takové knihy většinou odkládám ve třetině, nejdýl v polovině, takže je ani myslím nemám právo hodnotit (dobrých knih je moc a času málo). Je to tedy podobné, jako u sama 198. Ze začátku jsem dával procenta jen odhadem, teď porovnávám jednu knihu s druhou a jde to docela dobře. Ty úplně nejlepší knihy mám od 90% výše.

kirillov: Záležá na přístupu.... pro mě není Korán nic víc než kniha a jako kniha má ode mě 20%. Že z toho pak vzniklo nějáké pochybné náboženství a že pro ně to má určitý význam je mi vzhledem k tomu jedno.

Oskar: tak tak, ze záčátku to bylo taky takový střílení od boku, teď už ale mám zavedený svůj systém a tak knížky hodnotím. Bohužel těch pod 50 moc nemám, jelikož to jsou obvykle bezvýznamné sračky a tak je rychle odložím (výjmkou je třeba Pan kaplan, to jsme prostě přečíst chtěl a tak něják doufal že se to ještě zlepší)

sam198: všimni si, že ano, píšou se recenze, ale recenzi bible jsem viděl jenom jednu - od divadla Sklep. mám silné pochybnosti o tom, že i kdybys tedy chtěl skutečně hodnotit literární kvality koránu, že bys toho byl schopen. stejným způsobem je mimořádně obtížné docenit krásu lyrických pasáží rgvédy, dokonce i nám v podstatě kulturně blízkého SZ. takže tady nejde o nějaké ohledy k jakýmsi duchovním hodnotám nebo korektní přístup vzhledem k významu, který knize přikládají věřící, jak se mi pokoušíš vsugerovat...

Jenže o to právě jde: ocením-li lyrické pasáže, dám třeba 100 %, neocením-li je, dám třeba 20 %. Nevypovídá to o jejich skutečné literární hodnotě, ale mém pocitu a dojmu z četby - už jen proto (jak už jsem poznamenala výše), že něco jako literární hodnota je více či méně subjektivní ... (tady se jistě může rozvinout sáhodlouhá diskuze, klidně sem s ní, ale je to něco, co nemá řešení :o) )

Annik: Líp bych to nenapsal.

jestli tomu správně rozumím, hodnotíš jednoduše to, jak sis tu knihu "užila". rozumím, že to se nějakým způsobem procentuálně zhodnotit dá.

To Kirillov: ano, rozumíš správně. V tom případě stále asi nechápu, jak to děláš ty?
Nebo to neděláš? (Když píšeš, že to považuješ za ignorantství, chápala bych, že to dělat taky nechceš...)

@Annik nedávám knížkám procentuální hodnocení. psal jsem, že bych to chápal u Chandlera nebo Tintina. u Chandlera hodnotím, jak jsem se pobavil, tam není nějaká hlubina a jestli je, tak je vykradená odjinud .-) ale ne, nedělám to. redukovat literaturu na užití si a pobavení mi připadá kýčovité nebo vulgární.

kirillov: redukovat literaturu na užití si a pobavení mi připadá kýčovité nebo vulgární. - to je slovo do pranice! To znamená, že hlubiny nelze nijak zhodnotit? A když už jsme u té zábavy - já se třeba docela hodně dokážu pobavit i nad románem, který není primárně psán jako zábavný, ale má třeba geniální narativní strukturu nebo jinou čistě prozaickou-literární devizu. Nebo minimálně si jej hodně užívám.

Děkuji, Perdido, ano, dokážu z hlediska "pobavení" ocenit i "náročnou" literaturu a nepřipadá mi to jako redukce.
Všimla jsem si, že mezi tvými knihami (Kirillov) figuruje mimo jiné Sartre. Četla jsem od něj Zeď, Slova a Existencialismus je humanismus (přepis přednášky). Ani jedno z toho není oddechový "Chandler" a všemu jsem dala přes devadesát procent, protože mě to oslovuje, ze svého subjektivního hlediska to považuji za kvalitní literaturu, myslím, že je to dobře napsané, vychytaná forma, chytlavý obsah, abych tak řekla ;-).
Zato Chandlera jsem nikdy nečetla a nikdy se k tomu asi nedostanu, protože nemám moc ráda detektivky, kdyby se mi to dostalo do ruky a já to dočetla do konce, pravděpodobně udělím kolem 50-60 procent. To je samozřejmě dost teoretické, ale lze to ukázat na jiných oddechových. Popravdě těm skutečně "čistě zábavným" knihách bych celkově nikdy moc nedala, protože na nich obvykle nebývá zas tolik, co ocenit... Je to už trochu jasnější...?

podívejte, vy jste mi podaření diskutéři. já neřekl, že pobavit se nad románem je špatné. já jsem se i zasmál u románu, dokonce řehtal a pro pobavení ho u flašky vína kousek přečetl nahlas a jaká to byla sranda. když už tak hezky citujete tu mojí větu, stojím si za ní. užití a pobavení to je ovšem také (občas), ale ne-jen. redukovat literaturu na pouhé pobavení se - není snad vulgární nebo kýčovité? vezmu do ruky korán s prominutím a po paté súře řeknu, to je kurevská nuda, no to je snad hrozný snobismus a trapná bohorovnost, co já vím o tom, v jakém kontextu je třeba ho nahlížet? myslím, že mé stanovisko je jasné a vaše také, netřeba hrát si na myš a kočku. prostě k tak komplexnímu dílu, jako je román, napsat cifru mezi nulou a stovkou je zjednodušující. na tom se asi lze shodnout. já si myslím, že je to zjednodušující přespříliš. kýčovitost jsem objasnil příkladem nahoře, navrhuji pojmenování intelektuální snobismus (jako ta Allenova milenka v Manhattanu). vulgaritou míním tu banálnější možnost, které ovšem zas je ke cti, že je bez příkras (to je případ lidí, co do třeťáku přečetli pouze Lovce mamutů).

Promiň, tohle má být v zásadě neosobní diskuze, snaha někomu objasnit svůj postoj a být pochopen. Aspoň z mé strany. Jistě je to hra, ale rozhodně ne lovecká :).
Nepochopila jsem tě tak, že pobavit se nad románem je špatné, ale tak, že u závažnějšího (řekněme lepšího) románu nestačí se bavit. Pokud bereš "bavit" v jakémsi užším smyslu, tak možná, ale pro mě to zahrnuje všechny pozitivní aspekty čtení, i myšlenkové obohacení a tyhlety intelektuální záležitosti... ;-)
Procentuální hodnocení je snad i dost zjednodušující, ale toho zjednodušení se dá vyvarovat doprovodným komentářem, což dělám skoro pokaždé.
Mám-li se chytit toho, co zavádíš za pojmy, považovala bych spíš postoj, jaký prezentuješ ty, za "intelektuální snobismus". Snad malinko jako snaha být za každou cenu intelektuální a všechno, co zavání odlehčeným přístupem a nadhledem, odmítnout... V žádném případě netvrdím, že ty jsi takový, (a Allenovy filmy neznám) nějak si jen myslím, že tvůj názor je příliš kategorický, nenechává prostor pro cizí postoje.
Proč je snobismem vyjádřit svůj negativní názor na jakýkoliv text...? I bible se dá číst jak jako text náboženský, tak literární (možná jen Starý zákon, nejsem zas tak zběhlá v těchhle věcech). Jistě tohle odmítnutí lze udělat ignorantským způsobem, ale negativní postoj lze vždycky i inteligentně, nebo aspoň s odstupem zdůvodnit. Někomu třeba obecně nic neříká lyrická poezie. Někdy se pokusí něco přečíst a prostě ho to otráví,nic to pro něj neznamená. A tady na knihách se podělí o svůj pocit. Je snad proto snob nebo vulgární? Tak já nevím.

Jen jsem chtěla uvést na pravou míru to s kočkou a myší. Nesnažím se tě sežrat. Jen mě baví se tu bavit. Mimochodem jsem koukala na tvůj web, který tu prezentuješ ve svém profilu, a líbí se mi. Je tam jen trochu překlepů, které kazí dojem z jinak designově i obsahově zajímavé stránky... :)

díky, jen bych asi měl přepracovat tu pasáž s moderantním epikurejstvím, protože nejsem už toho názoru, že antický materialismus může být kvalitní platformou takového pragmatismu, který se tam snažím popsat. i když vlastně nevím... .-)
já se tu taky rád bavím, měl jsem ale trošku pocit, že jste to, co jsem napsal, interpretovali poněkud volněji, než by bylo vhodné. jinak už mi dlouho chyběl server, kde by se dalo takhle příjemně bavit, tady to zjevně docela žije .-)
no, já si ovšem vždycky rád hraju na elitáře. čistě pro sebe si nedovedu představit, jak bych třeba Běsy obodoval (já se k nim pořád vracím, protože víc se mi nikdy žádný román nelíbil).
tak abych nevypadal jako snob. mně ovšem nevadí odlehčení. mně vadí banalizace. čili pokud bude dobrej nápad, klidně ten román rozstříhám, abych mohl provést nějakou svatokrádežnou synkrezi, nalepím vystřihané pasáže s Kirillovem do mezer mezi verši v Bhagavatapuráně, to mi přijde ostatně jako super nápad.
provést literární kritiku Bible je výborný nápad, je na to celý vědecký obor. určitě to jde i u NZ, samozřejmě se to dělá. jenže na to je třeba velmi rozsáhlých znalostí. bez znalosti kontextu se texty théravádské suttapitaky můžou zdát jako pustá pojmová spekulace, ale tu právě ukazuje Bondy ve své knížce Buddha, jak je podstatné pochopit ten text v jeho dobovém kontextu, v kontextu učení, proti kterým se vymezuje a se kterými polemizuje, v kontextu sociální situace širokých vrstev zbídačeného venkovského obyvatelstva. pokud mi lyrická poezie nic neříká, asi ji ani mnoho neznám a tím spíš ji nebudu hodnotit.
zpět - nevím, jestli se mohu ztotožnit s takovým širokým pojetím bavení se. ono takové bavení je někdy docela utrpení, když člověk jen pozoruje, jak ten text systematicky rozbíjí všechna tvá dogmata, všechny zkamenělé intelektuální memy, cos nasbírala. ovšem může i tohle snad být takové hořkosladké bavení se .-)

Kirillov: nenech se zmýlit použitím pojmů pobavit se/užít si literaturu. Tohle tady už ostatně vysvětlila Annik - a nemůžu nesouhlasit s tím, že čím silnější interakce textu s mým já, tím víc se "bavím". Možná někdy hořkosladce, jak píšeš, ale tyto (jakékoliv) kvalitativně vymezující přívlastky už spadají do oblasti jakoby sekundárního hodnocení. Chci říct, že procenty se snažím vyjádřit primární působení textu na mě, tzn. intenzitu interakce. A je-li třeba, doplním komentář, kde charakterizuju povahu této interakce. A rozhodně si nedělám tězkou hlavu z toho, že něčemu přípíšu procenta a můj bože, ono to nevystihuje dopad té knihy na kulturní progresi haličských židů na konci devatenáctého století! Stejně jako s tím Koránem - proč je nutné vědět, v jakém kontextu JE TŘEBA ho nahlížet? Copak nestačí kontext hodnotícího čtenáře? Je pochopitelné, že některý čtenář bude mít tento kontext poněkud širší zatímco jiný bude vědět o věci úplné houby, ale s tím se bohužel nedá nic dělat. Snad jen se někde v koutku tiše modlit za to, aby co nejvíce čtenářů spadalo do té první kategorie, protože vždycky je záhodno se něco zajímavého dozvědět....

ovšem ať hodnotí, kdo chce .-) jenže bude-li Buddhovo rozpravy číst člověk, který neví nic o Indii 500 let př.n.l. ani o buddhismu, předem je snadné uhodnout, že to zhodnotí suše: nudné, moc často se tam zbytečně opakují celé pasáže, bez jakékoli hodnoty pro současného čtenáře.
síla zapůsobení, míra autentičnosti doteku s tou knihou, kolik mýtů ti rozboří. no ano, to je něco, co nejsem schopen hodnotit procenty. a jsme opět na začátku.

Jenom poznámka: někdy vážně trochu pochybuju o tom, že je dobré mít ke čtení co nejširší historický a kulturní kontext. Obvykle to pak totiž dává o dost menší interpretační prostor... Když je člověk s nějakou knihou tak nějak sám na celém světě, může to mít svá pozitiva...:)
Nemám s tím žádnou zkušenost, ale napadá mě: neměly by ty buddhistické texty mít nějakou funkci a hodnotu i samy o sobě? Neměl by z nich vnímavý čtenář dokázat něco o buddhismu vyčíst, aniž by o něm předem něco věděl...? To já opravdu nevím. Ptám se, nemyslíš, že by to tak mělo/mohlo být?
Na druhou stranu stáří textu je něco, co už člověk na paměti mít určitě musí... i středověká literatura může mít svou poetiku pro současného čtenáře asi jen "v kontextu". Váhám :)

já si knihy hodnotila dle svého systému (hvězdičky) dávno před tímto servrem, pak sem to musela jen převést na procenta..

Kirillov: Myslím, že "typický" čtenář, který by zhodnotil Buddhovy rozpravy tak, jak popisuješ, by se do nich ani nepustil. Ale to asi není jádrem diskuze. Snad jen v souvislosti s "vnímavým" čtenářem, kterého zmínila Annik, který by byl schopen bez znalosti širšího kontextu "zužitkovat" i takovou specifickou literaturu. O existenci takových čtenářů bych nerad pochyboval.
Ale s tím hodnocením - nebude IMHO nic nelogického na tom, že knize, která, dejme tomu, má zasadní vliv na tvé vnímání světa, boří ti mýty atd., dáš prostě nejvyšší hodnocení. Jednoduše 100%.
Ale neber si to tak, že bych jakkoliv atakoval tvoje odhodlání nehodnotit procenty. Tvůj čtenářský deník je pochopitelně jen a pouze tvoje projekce vnímání literatury,-)

no ano, ale pokud tedy budu hodnotit to, na čem jsme se zdá se shodli, jak píše Perdido, jsem doma, protože to je právě něco, co budu tedy těžko kvantifikovat do jednoho čísla.
ten text ovšem má hodnotu sám o sobě, jenže najmě tedy Buddhovo rozmluvy operují s náboženskofilozofickými kategoriemi, které jsou nám naprosto cizí, jeho základní východiska a životní postoj jsou taky zcela nesamozřejmé a není tak snadné se vyvarovat nepochopení už na začátku.
no a dále, jakákoli lidská myšlenka vytržená z kontextu diskuze, ve které vznikla, ztrácí do určité míry svůj význam. takže je vše daleko jasnější, když si uvědomíme, že Buddha svou filozofii formuluje v opozici k filozofii upanišádové.
i jen třeba forma je naprosto nepochopitelná bez jednoduché souvislosti: proč se tak často opakují celé odstavce, proč se v textu donekonečna opakují stejná schémata jen s malými obměnami? protože se text uchovával jen v ústní tradici a oni mu vtiskli takovou pravidelnou strukturu, aby se lépe pamatoval .-)
takže čtenář neposkrvněný nějakou další znalostí možná zažije v něčem autentičtější setkání s textem, ale je to jaksi ošidné. setkání informovaného čtenáře bude možná méně "spontánní", ale bude snad prosté irelevantních fantazií o tom, co tím asi mohl myslet, i když to samozřejmě neznamená, že výklad nebude i přesto problematický. prostor pro intuici je tu stále! .-)

Přiznám se, že na začátku jsem si nějak nastavila hodnocení a ty další knihy hodnotím porovnám už s přečtenými. Takže procenta mám nastavena možná trochu výš, než by si některá kniha zasloužila, ale poměr lepší- horší je zachován. Osobně, když se koukám na hodnocení ostatních, tak také sleduji nejoblíbenější a nejméně oblíbené knihy konkrétního čtenáře a z toho si dělám celkový obrázek o postavení konkrétní knihy v "osobním" žebříčku.

Já hodnotím hvězdičkama :) moje recenze knih

I pokud je kniha špatná, tak jí alespoň prolistuju, jestli kvalita textu je stejná v celé knize

Mě například přijde podezřelé, když někdo knihu nedočte, a přesto ji hodnotí. Zřídka se stane, že taky některé knihy po několika stránkách odložím. Po čase se k nim však vrátím a přečtu je celé. Nemohl bych hodnotit, když knihu nemám dočtenou dokonce. To kolik kdo dá bodů, to už záleží na každém z nás.