Proč se někdo stane vášnivým čtenářem a jiný nečte vůbec? Jak si vysvětluješ, že ses právě ty stal čtenářem?
Já si myslím, že sklony ke čtení máme v genech, že to prostě zdědíme po některém předkovi. Jsme trochu snílci, kteří rádi utíkají do jiného světa.
Z mých prarodičů četla ráda jen jedna babička, měla sedm dětí a z nich si knihy zamilovaly jen tři, včetně mého táty. Já jsem to chytil naplno, ale můj bratr nečte vůbec.

Vliv genů je podle mě hloupost, mí prarodiče nečtou vůbec(tak maximálně nějakej časopis..)a rodiče sice čtou ale vlastně začali číst docela nedávno a to nejspíš na můj popud, takže sem to rozhodně neměla po kom geneticky zdědit.. a když se podívám ve svém okolí tak to taky na genetiku nevypadá a to ani nemluvím o tom, že jsme jakživa o žádném genu pro čtení neslyšela! Asi se budeš muset spokojit s vysvětlením, že některé lidi to prostě jen baví, stejně jako jiné baví třeba fotbal, tenis, malování... ;-)

Čtení je podle mě prostě druh zábavy (obvykle, pokud nečtu nějákou naučnou literaturu, encyklopedii apod.) stejně jako filmy, hudba, sport... Znám spoustu lidí kteří nečtou protože dávají přednost modernjší zábavě, třeba PC hrám

Pro mě je čtení způsob jak utéct do jiného světa, stát se na chvíli někým jiným. A jestli je čtení v genech? No u nás v rodině je nás takto "postižených" víc, tak je možné že částečně ano :)

Myslím, že to může mít vliv (geny). Já jsem v tom směru po tátovi, který knihy miluje. Ale možná to souvisí spíš s výchovou, tím, že jsem doma vídala velkou knihovnu... A hlavně se založením člověka. Někdo je víc sportovec, někdo intelektuál, někdo fantasta. Podle toho pak padne na tu kterou nejoblíbenější zábavu. Ideální je snažit se rozvíjet mnohostranně, ale moc často se asi nezdaří.

Nepovažuju čtení za útěk, je to pro mě mnohem víc podněcování a rozvíjení myšlenek a rozšiřování obzorů. Umělecký zážitek. Jsem čtenář, protože pro mě je slovesné umění nejpřiroyenější pro vnímání. Nedovedu tak ocenit hudbu (složitou) ani výtvarné umění. Z hudby zbožňuji české "písničkáře" (Redla, Spirituály, Plíhala, Nohavicu, Žambochy, ...) a z ostatních druhů umění divadlo. To všechno je podle mě z jednoho soudku, souvisí to spolu a moje záliba v tom je dána mojí povahou, temperamentovým založením...

Asi tak :D

Také se kloním k názoru, že zájem o čtení souvisí spíš s výchovou než genovou výbavou. Od malička jsem přicházel z knihami do styku. Nejčastějším dárkem byla kniha. Proto pro mě vždy byla knížka něčím běžným, samozřejmým. Pochybuji, že by geny sami o vzbudily zájem literaturu bez těchto zkušeností.

Tak nevím - moji rodiče moc nečtou, ani mě ke čtení nijak nevedli a přitom já jsem vášnivá čtenářka. Takže u mě to s výchovou ani geny nemá nic společného :-). Prostě mě to strašně móóóc baví :-D.

Dědičné to určitě je - můj případ je toho také důkazem. Ale musí nám být namíchána po předcích ta správná povaha na čtení. Číst jsem začal už v první třídě, knihy mě fascinovaly, nejdřív jsem si je prohlédl, pak přelouskal. Když se mi líbily, přečetl jsem je po nějakém čase znovu.

Oskare, myslím si, že geny určitě hrají svou roli. Což je samozřejmě výhoda pro ty, kteří mají rodiče/prarodiče knihomoly (mě přirovnávají k prababičce, která prý kvůli knihám zanedbávala statek :o) a nevýhoda pro ty, v jejichž rodině se moc nečte.
Pokud to lidé nemají v genech, musí si cestu ke čtení najít sami :) Tak to aspoň vidím já

Myslím si, že jak geny, tak výchova v tom "mají prsty". Já osobně jsem do knihovny začala chodit s taťkou-náruživým čtenářem už někdy ve dvou letech. Vždycky mě tam posadil do dětského oddělení a já si se zalíbením prohlížela obrázkové knížky. Večer před spaním nám četli pohádky. Řekla bych, že i to je dosti důležitým faktorem pro to, aby dítě začalo vnímat četbu jako zálibu. Výběr textu, chuť a ochota čtoucího... to všechno se asi potom v dítěti odráží.
Pak, jen co jsem se naučila abecedu, jsem začala číst sama. Louskala jsem pomalu takové ty malinké knížečky, Minipohádky se jmenovaly, a Honzíkovu cestu, poté jsem přecházela ke všem těm Birlibánům... No a asi v deseti jsem objevila kouzlo Správných pětek Enid Blytonové, Foglarovek a knížek o koních (Bibi a Bubi apod.) a už se to se mnou vezlo. Ransome, Rowlingová, období Lanczové atd. Mou první "klasikou" byla Erbenova Kytice a hned po ní Fuksův Spalovač mrtvol. Od té doby jsem střídala další a další knihy z kánonu s novými díly HP, do toho ještě nějaké to Velké trápení od "Šmahelky"...
Můžu děkovat pěti osobám za to, že se ze mě stal knihomol... Rodičům, že mi knihy kupovali a že se mnou měli svatou trpělivost (vždyť jsem buď lítala po venku, nebo ležela v knížkách), babičce, která mi nejčastěji četla pohádky na dobrou noc, knihovnici paní Marušce, že mi půjčovala takové skvělé knížky. No a taky paní učitelce Tylové z vyššího stupně, protože díky ní jsem si už tehdy usmyslela, že chci taky předávat dalším a dalším lásku ke knihám a četbě...

Tak mě ještě napadlo k prvotní otázce, že odpověď vážně neznám. Byla jsem malá a evidentně mě to bavilo, a proto jsem nepřestala :) Ale je to stejně zajímavá otázka jako Jaká je tvá nejoblíbenější kniha :o)

Souhlasím se Stelou, vždyť to co nás baví a pro co máme vlohy je určeno geny, ale záleží na prostředí, jestli se vlohy rozvinou v něco víc.
Mně nepříjde, že by mi všichni od dětství cpali k narozeninám jen knihy, ale asi je pravda, že jsem s nimi přicházela do styku častěji než je zdrávo, jak se ukazuje dnes. Ale ne, že bych byla náruživou čtenářkou už od první třídy, kdepak mě strašně bavilo chodit s babičkou do naší městské knihovny. Schovávala jsem se k topení a pozorovala lidi, ale až do primi na gymplu jsem neměla potuchy, že je nějaké oddělení pro děti, myslela jsem si, že do knihovny můžou jen dospělí. A když jsme tam pak se třídou přišli na exkurzi už se to se mnou vezlo a veze do teď..

Pořádně jsem začala číst před pěti lety, když jsem nastoupila do prváku na střední...dojížděla jsem na intr přes 200 kilometrů, takže jsem ve vlaku měla fůru času a co dělat 4 hodiny? koukat z okna vás za chvilku omrzí, poslouchat mp3 taky, ale čtení mě neomrzelo nikdy.kamarádky si asi občas musely myslet, že jsem naprosto praštěná, když jsem potom na intru z cestovky kromě věcí vytahovala i(většinou)pořádně tlustou knížku:-Dnicméně moje obliba ke knížkám se za těch pět let nezměnila, stále jsem pravidelným návštěvníkem městské knihovny, nebo knihkupectví...mimochodem-taky milujete takovou tu vůni nově koupený knížky??:-D

Asi to bude znít divně od tak zažranýho knihomola jako jsem já, ale mně se z té vůně dělá špatně. Je to moc... nové?? nevím jak to popsat, ale každopádně mám radši vůni pěkně staré knihy.
Na nových knížkách si spíš užívám tu novotu, ty hladké neošoupané rohy:)

je to moc nové....to je hezký:-D

Geny negeny, kdo ví? V naší rodině se nachází knihomolové s knihovnou až ke stropu i takoví co přelouskají maximálně noviny.Mamča mi četla pohádky, brala mě sebou do knihovny, kde se mi nejvíc líbily obrovské dřevěné schody s vyřezávaným zábradlím a stohy knih. To jsem teprve četla slabikář.
Jednou k Vánocům, tuším mi bylo 10, jsem dostala svoji první vlastní knížku "Kronika města Kocourkova", kterou jsem přečetla snad stokrát.Pořád jsem se chcechtala a každé narozky,Vánoce jsem nějakou tu knihu dostala.
Později si člověk vyhraní oblíbený žánr. Někdo červenou knihovnu - tu nemusím já, někdo horory, sci-fi. Jiný spíš historii, literaturu faktu apod. - to je můj muž.
Syny jsme ke čtení vedli odmalička. Moc se jim nechtělo, nenutili jsme, mohlo by se jim to zošklivit. Starší začal u Harryho Pottera. Od té doby čte hodně. Ale spíš se potatil. Mladý přečetl "Hoši od Bobří řeky", jednu o fotbale a jednu o hokeji. On raději filmy, i když mu říkám, že v knize je toho daleko víc, do filmu se vše nevejde a kolikrát je film potom zklamáním.
Takže ať veden, se skutečným nadšením ze čtení skončil slabikářem.Geny nebo ne?Kdo ví.

Omlouvám se za chyby, má být " chechtala"
A co se týče nových knih? Úžasná vůně novoty, mám ji moc ráda. Ale knížky ohmatané z antikvy mi voní taky. Jinak, ale voní.:-)

Do svich 18let sem precetl asi 1 knihu ,,
proste meto nejak nebralo , nejak nebyl cas teda spise byl ale raci sem ho stravil venku nebo u PC ,,
ale pritelkyne mela knihu Harryho Pottra ,,,
tak sem jsi ji vypujcil a precetl sem si ji ,, a
vlastne od te doby ctu ,, neni to zas dlouha doba cca 2mesice ,, ale chodim do antikvariatu nebo do knih kupectvi a proste me to zaclo bavit nez npr jak ste doma a nez ve volnem case se nudit a znudy chodit jen do lednicky a hledat co k snedku nebo hrat na PC to raci si ted ctu ,,, jak nemam co delat nebo jak mam chut cist .

:-) protože doma byla hromada knih ..... přece jsem je nemohla nechat ležet bez užitku :-)

Prostě mě to chytlo už od malička, kdy jsem četl mnoho dětských knížek - jako např. verneovky, knihy Vojtěcha Steklače apod. Postupem času se moje sbírka literatury pomalu začala rozrůstat.