Zajímalo by mne,podle jakých kritérií hodnotíte přečtené knížky. Snažíte se o jakousi objektivitu nebo je vaše hodnocení čistě subjektivní? Teprve po ohodnocení několika desítek knih jsem si totiž ujasnila,jak to dělám já:Nedělám si nárok na žádnou objektivitu. Měřítkem je pro mne to, jestli vůbec a když ano, tak na jak dlouho mne autor vtáhne do svého světa. Tzn. jestli mám po přečtení knížky chuť přemýšlet o postavách, domýšlet jejich další osudy, hledat si všechno o přečtených faktech atd. Takže můžu hodnotit i knížky které jsem četla před lety a třeba i zapomněla jména postav nebo jiné detaily. Emoce a přetrvávající náladu si totiž pamatuju u těch nejvýše hodnocených knížek vlastně už napořád... a A jak je to u vás ostatních?

Tak u mě je to různé... někdy cítím, že je to jasná 100, ale jindy zase, že k "dokonalosti" nějaké to 1-2 % chybí. Ale řekla bych, že je to čistě subjektivní, což je mi někdy líto, chtěla bych být objektivní, ale často mi to nejde :)) Možná, že kdybych hodnotila až nějaký čas po přečtení... nevím...
Některá díla se mi četla "hůř" (např. Staré pověsti české...), a proto ztrácejí procenta... Souhlasím ale s tím, že pocit a dojem z knížky si pamatuju ještě dlouho poté...
Dokonce, když jsem si ještě psala čtenářský deník, tak jsem už při četbě nebo bezprostředně po dočtení knihy věděla, jakou barvičkou vymaluju nadpis... většina knih na mě působila nějakou barvou, vím, že je to divné, taky se mi kvůli tomu všichni smáli, ale já to tak prostě cítila... :)

Proč "víš že je to divné" Není to divné (myslím že to víš) a já ti to ráda potvrdím. Příjde mi to naopak zajímavé a hezké.Takové ...subjektivní : ) Díky za odpověď.

Ach... děkuji :o)
Jinak, odpověděla jsem moc ráda, protože se mi zdá, že tady ta diskuze trochu vázne, což je mi líto... a tvůj dotaz na rozjezd je tak zajímavý, že jsem se toho ihned chopila, zavzpomínala na dobu ručně psaných čtenářských deníků a taky zalitovala, že už nemám čas si ho stále vést... pro většinu studentů je to otravná povinnost, kdežto pro mě to bývalo vždy potěšením a zálibou.
Juch, tak mě to opět nadchlo, že bych si nejraději utíkala do papírnictví pro nějaký pěkně tlustý sešit v tvrdých deskách, nejlépe kostičkovaný... a pro pastelky :))

Tak za sebe musím říct, že se ani o objektivitu nesnažim, u beletrie či poezie hodnotím podle dojmu, který ve mně kniha zanechá, a odborný publikace zase podle toho, jak a zda vůbec dokáže autor vybraný téma vysvětlit a zda mi publikace dala nějaký nový podnět k přemýšlení. Objektivní hodnocení podle mě neexistuje, člověk se prostě od svých pocitů nedokáže oprostit, k tomu na každého působí prsotředí, ze kterého vyšel a kulturní hodnoty, které tak vyznává. Čtenářský deník jsem si nevedl, pouze seznam, kam jsem si zaznamenával přečtený knihy a číselný hodnocení, ovšem stejně zde mám ohodnocené pouze ty knihy, které si dobře vybavuju a u kterých si myslím, že bych si svoje hodnocení i obhájil, to znamená tak za osledních 6-7 let.

Hodnotím čistě subjektivně, pro objektivitu jsou informace vzadu na přebalech :) 100% dávám knihám od kterých jsem se nedokázala odtrhnout a které mi něco daly. A potom je to odstupnované podle citu, prostě jak to cítím, žádné striktně určené měřítko nemám.

Ono je otázka, co to vůbec objektivní je. Myslím, že kultura/umění se prostě objektivně ohodnotit nedají. Za sebe bych řekla, že se snažím knížky porovnávat, 100% dostanou ty, ke kterým se ráda vracím, 90% jsou ještě hodně dobré, 80 taky nadprůměr a tak to tak nějak jde :-) A občas taky hodnocení poopravím, když vidím, kolik jsem dala jiné knížce.

Přidávám se k těm, kteří hodnotí čistě subjektivně. To co se líbí mně se opravdu už nikomu jinému líbit nemusí a naopak.
100% dostávají ty knihy ke kterým se ráda vracím

Já mám trochu problém s tím, když jsem knížku četla před delším časem a vím, že se mi líbila, ale není to zrovna ta STOVKA, kolik jí vlastně dát. Když už si nepamatuju moc přesně detaily, ale jen ten pocit, o kterém tu mluví i ostatní... ten totiž rozhodně zůstává nejdéle a snad i trvale. Prostě to pálím od boku mezi 70 až 90 :-). Ale celkově sem přidávám a hodnotím spíš knížky, které se mi líbily, než nelíbily, ty mi za to tolik nestojí...:-). Až na to, že naprostá většina toho, co jsem přečetla, se mi líbila aspoň na těch 70%.

A myslím, že knihy lze hodnotit jaksi objektivně jedině s časovým odstupem, ale to ne třeba pár týdnů či měsíců u konkrétního čtenáře, ale spíš s velkým společenským odstupem, až když se ukáže, jakou roli kniha bude hrát (hrála) v "dějinách literatury" a jak uhájí své místo. A ani pak se nejedná o objektivitu, protože estetická hodnota je zkrátka exaktně nepopsatelná :-). Můžeme udělat naratologický či versologický rozbor a pak zkrátka stejně musíme říct, líbilo/nelíbilo a proč :-).

Já mám hodnocení jednodušší, protože si píšu už od dětství čtenářský deník. A každou knihu jsem si na závěr ohodnotil třeba takhle: "Nic moc, nudná, konec podle očekávání!" A nebo naopak takhle: "Moc pěkná kniha, dojímavá, humorná!" A navíc si každou knihu, která se mi opravdu líbí, koupím. Mám už ve sbírce asi 40 knih. Některé jsem pak četl znovu. A ještě něco: pod 60% prakticky nehodnotím, protože knihu, která mě nezaujme a nebaví mě, ve třetině, nebo nejpozději v půlce odložím a nedočítám, takže ji ani nehodnotím. Takže jak vidíte, četba je opravdu můj koníček. Možná by se dalo říct, že jsem čtenář cvok.

Neřekla bych cvok, spíš normální člověk, co má rád knihy :D. Jsme tu všichni v tomhle asi dost podobní... Já dočtu jen velmi malé procento knih, které se mi "nelíbí", většinu taky odložím hned, jak zjistím, že jsme si moc nesedly. Ale někdy se k nim zkusím vrátit později a třeba zjistím, že nedorozumění vzniklo jen věkem :-) (např. Durrelovo Zoo v kufru).

Já si myslím, že když všichni budeme hodnotit subjektivně, krásně nám vyjde objektivní výsledek.

To je velmi rozumná myšlenka :-D.

Mě hlavně fascinuje, jak někteří své hodnocení dokážou vyčíslit třeba i na 44, 58, 17 nebo 93 procent. Ano, web to umožňuje, ale proboha, copak se takhle dá něco hodnotit? :-D

Proč by ne? Už to tady bylo někde zmíněno ... mezi 71 a 79 je docela podstatný rozdíl ... a ohodnotit knihy 70 a 80?
Mně osobně tenhle systém vyhovuje. I když ... je mi úplně šumák, jak hodnotí druzí. Co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému ...

Osobně to vidím jako nesmysl. Působí to na mě, jako kdyby na hodnocení knížky existoval snad vzorec a pak vycházela takováhle čísla.... Ale je to jen můj skromný názor :-)

Protože nechci, aby se mi dětské knihy motaly v mém seznamu oblíbených knih, tak jim raději nedávám žádná procenta, jen je komentuji. Když dám knihám Bosí rytíři nebo Malý Bobeš 100 %, skočí mi vedle Sophiiny volby nebo Vítězného oblouku. Nemluvě o tom, že teď v dospělosti mi už mnohé knihy z dětství připadají naivní. Máte s tím taky někdo problém?